Dívala jsem se na záběry z Ukrajiny, kde mluvili očití svědkové z města Buča. Bylo děsivé sledovat, co se tam děje, protože až do poslední chvíle jsem věřila, že to určitě není takové, jak nám líčí v médiích. Jak moc jsem se spletla! Lidé, kteří se dnes stali uprchlíky, také do poslední chvíle nevěřili, že by se jim něco takového mohlo stát. V lidském zvyku je vždy před problémy zavírat oči a věřit, že vše se samo vyřeší bez našeho přičinění. My ale musíme slyšet pravdu, i když nám to není příjemné a trhá nám to srdce. To, co tito lidé prožívají, je doslova PEKLO NA ZEMI! Jsou to zvěrstva, které jsme my lidé nechali dopustit tím, že posloucháme hrstku zvrhlíků, kteří si hrají s našimi životy jako se šachovými figurkami. Jak je možné, že necháváme o našich životech rozhodovat jiné? Kdo vybírá, kdo na tomto světě zůstane a kdo ne?! Vždyť je to naprosto absurdní. Stejně absurdní jako celý prohnilý spotřebitelský systém, kde nejde o lidský život, ale pouze o moc a peníze. Jen ty hýbou tímto světem.
V takových podmínkách, kdy je život na vlásku, se ukáže kdo je kdo. Někdo se zachová jako člověk, a i v těch nejtěžších chvílích dokáže podat pomocnou ruku, kdežto jiný se stále dopouští ohavností. Navzdory tomu, že jsme masírováni médii, ještě stále v nás může zvítězit lidskost. To dokázalo mnoho účastníků projektu Tvořivá společnost, kteří netušili, zda bomba spadne nebo ne na jejich dům. I přesto všechno konali, pomáhali vytvářet videa pro fórum, aby se lidé dozvěděli, že jediné, co nás zachrání, je právě lidskost a konání. Vidíte mladého usměvavého člověka plného touhy žít a přinést světu užitek, který se aktivně zapojuje do našeho projektu, a pak najednou slyšíte, jak o něm druzí mluví jako o člověku, který byl, už není mezi námi…
Kolik lidí ještě musí odejít z tohoto světa, abychom si uvědomili, nakolik zhoubný je pro nás tento dosavadní formát společnosti! Kdo jiný řekne pravdu, když ne my? Pravdu, kterou se musí dozvědět celý svět!
Zdroj: creativesociety Fórum: Sme ľudia. Chceme žiť