Dnes k nám na návštěvu přišla kamarádka s dětmi. Byli jsme spolu na hřišti, skočili jsme i na zmrzlinu a pak jsme si šli popovídat u kafíčka u nás doma. A jak to vždycky bývá, přišla řeč i na ceny a strach, jestli nás po rodičovské dovolené někdo vezme do práce. Bavili jsme se i o podfuku s CO2, jak si s tím pár jedinců cpou peněženky. A kdo by dnes nemluvil o jednorázovém příspěvku 5.000,- na dítě, který má krátkodobě pomoci rodinám s dětmi. Obě jsme se shodli na tom, že to není moc, když si vezmeme narůstající ceny. Koupíme dětem oblečení na další sezónu, pomůcky do školy a možná poplatky za školu a školku (ale na to spíš příspěvek už nestačí).
Bez víry a naděje
S kamarádkou se hodně bavíme o současné situaci a vysvětlila jsem jí, že tohle by se v Tvořivé společnosti nestalo. Tam je život člověka na prvním místě a od toho se odvíjí i jistota v zaměstnání, příjmu, bydlení, jídle, oblečení, stálých cenách a všem ostatním. Kamarádka souhlasila, ale přišla s tím, že lidi tomu už moc nevěří. Nevěří, že mají moc to změnit. Ode všad přichází až moc protichůdných informací a lidé už ztratili naději na lepší zítřek. Prý se to může podařit naším dětem…
Jak to dokážou naše děti, když my jsme ztratili naději a víru? Našim remcáním nedáváme dětem příliš dobrý příklad. Změnit společnost není vůbec těžké. Stačí konat. A budeme mít čisté svědomí, že jsme udělali maximum pro naše přežití.
Nastuduj si projekt Tvořivá společnost a řekni o něm všem svým známým. Už jen tím uděláme obrovský krok směrem k lepším zítřkům. I moje kamarádka si vzala několik novin. Rozdá je po své vesnici, protože pochopila, jak důležité je konání.
Julie
zdroj: creativesociety