„Copak nevidíš, co se děje ve světě? Války, terorismus, migranti, všechno se pořád zdražuje, budou zas zvedat daně! Koho teď zajímá klimatická hrozba, teď máme na starosti úplně jiné věci!“
Další super reakce na můj pokus informovat o naději na lepší život. Naději pro celé lidstvo. Pro každého jednoho člověka na celém světě. Pro tebe, pro naše blízké, pro někoho, koho vůbec neznáš, ale také si zaslouží žít v bezpečném světě. Copak ale tvé hltání informací o politice, válkách, zabíjení něčemu pomůže? Copak nevidíš, že toto všechno je záměrně realizováno, aby byla naše pozornost směřována tam, kam potřebují? Copak nevidíš, že jsme neustále cíleně rozdělování?
Nevidíš. Já vím, je to pohodlnější. Zanadávat si, ulevit si a zakončit svůj nářek, zlost nebo stížnost (to podle množství energie, kterou v sobě máš) slovy „Stejně s tím nic nezmůžeme a vůbec, je nakonec dobře, že jako lidstvo vyhynem, vždyť se na to podívej!“
A celý ten monolog začíná znovu, jen v jiném zabarvení, s jinými slovy, jinou intonací.
Ale co naše děti? Také si zaslouží konec? Vždyť ještě ani nedostaly možnost se projevit, milovat, rozhodovat se o tom, jak by chtěly žít. A co všichni ti lidé, kteří o tomto projektu a vlastně ani o pokračujících změnách, které se dějí s planetou, neví?
Ne. Já to nevzdám. Stojím za Tvořivou společností. Věřím tomu, že stále máme šanci. Neznám jiný podobný projekt, a proto budu pokračovat v podpoře tohoto, ať se ti to líbí nebo ne. Já chci ještě žít, chci mít čisté svědomí, že jsem udělala maximum. Přeju si žít v lepším světě, kde je nejvyšší hodnotou Život člověka. Chci se procházet v bezpečí po lesní cestě a vnímat vůni podzimu. Chci měsíc putovat jen s batohem na zádech. Chci být zdravá, aniž bych na svoje zdraví musela vynaložit své úspory. Chci mít čas na duchovní rozvoj, chci poznávat jiné světy. Chci přečíst všechny zajímavé knihy, které se teď jenom smutně krčí v koutě, chci psát a tancovat a radovat se z toho, že toto všechno si mohu dovolit.
L.
zdroj:creativesociety.com