Tvorivá spoločnosť

Už od dětství jsem neměla ráda (spíše jsem přímo nesnášela) katastrofické filmy a vůbec jsem nedokázala vysvětlit proč. Již dávno nejsem dítě, a když vidím, co se kolem děje, tak už vím, proč jsem nikdy nemusela tenhle filmový žánr. 

Takové scény jsou bohužel už realitou dneška. Někde hoří, je sucho, jinde jsou záplavy, sesuvy půdy, tajfuny, tornáda a jiné katastrofy. Hodně lidí trpí. A jiní se na to dívají a je jim to jedno, dokud se to netýká přímo jich osobně. Média mlčí, vědci placení z grantů mlčí a politici jakbysmet. 

Nikdo nás nebude varovat, když se bude blížit nějaká pohroma k nám domů. Pro vládu je levnější pohřbít mrtvá těla, než evakuovat určitý počet lidí. Je mi smutno, když to vidím a ještě hůř mi je, že se lidé nechají uchlácholit báchorkami, že se nic neděje a všechno bude zase dobré. Zklamu vás. Nebude. V tomto formátu společnosti nás akorát smetou kataklyzmata a ze Země se stane mrtvá planeta podobná Marsu. Proč? Protože jsme si zničili oceán, díky kterému planeta přežila předchozí cyklus. 

Již několik let skuteční vědci bijí na poplach a apelují na nutnost sjednocení lidstva za účelem přežití. Ale nikdo neslyší. A já se ptám, necháme to tak, jak to je a smíříme se s tím, že svou nečinností zabíjíme vlastní děti? Nebo sakra zvedneme zadky a začneme do všech stran křičet, že chceme žít?! 

Julie

zdroj:creativesociety.com