Tvorivá spoločnosť

Když jsem nastoupila do nové práce jako pracovník v sociálních službách v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež, byla jsem nadšená z toho, že budu pracovat s dětmi z nižších sociálních vrstev. Protože jsem vyrůstala v podobném prostředí, měla jsem touhu pomáhat dětem v podobné životní situaci. Už jsem si v hlavě vymýšlela, co všechno budeme dělat (hry, malování, tvoření, nové dovednosti, kvízy atd). Ale byl tam jeden hlavní a největší kámen úrazu – kolegové. Cokoliv jsem navrhla, tak zamítli, že už to s dětmi někdy dělali a ať vymyslím cokoliv, tak už to prostě dělali a nemá cenu něco vymýšlet. Tohle mi dost vzalo vítr z plachet i prvotní nadšení. I přes brblání kolegů jsem dětem vymýšlela program, ale už jsem z toho neměla takovou radost jako na začátku. Od kolegů jsem žádnou podporu ani pomoc nedostala. Spíš naopak. Do tří měsíců jsem tam skončila. 

Když jsem zjistila o projektu Tvořivá společnost, byla jsem z něho moc nadšená a chtěla jsem hned začít s něčím pomáhat. Informuji o něm lidi už asi tři roky. A nějak nechápu, co na tom lidé pořád nechápou. Proč na projekt kydají jen špínu a pomluvy aniž by se s ním osobně seznámili? Všechno se vysvětlovalo a vysvětluje pořád dokola, z různých úhlů pohledu, na různých příkladech. Dobrovolníci udělali tak obrovský kus práce, že kdyby je někdo platil, tak se už všichni topíme v penězích. Ale my to děláme ve svém osobním volnu, na vlastní náklady, většinou se na všechno skládáme po malých částkách, každý dává kolik může. Učíme se nové věci a snažíme se doklepat ke každému člověku. A po všech těch reakcích mi je smutno. Upřímně nechápu, proč lidé zavrhují jediný projekt, který zlepší životy nám všem a zaručuje důstojné podmínky pro život, jistou perspektivu budoucnosti a hlavně nabízí východisko ze všech nynějších krizí. 

Víte reakce okolí má na nás občas velký vliv. Těší mě, když lidé sami vyhledávají informace o Tvořivé společnosti, když se zeptají, co znamená znak a nápis na mém tričku nebo mikině. Nebo když mi mávají, když jedu autem polepeným nápisem “Podporuji Tvořivou společnost”. Nebo když si lidé sami berou noviny, které s dětmi rozdáváme a občas je házíme i do schránek.  Naplňuje mě to a dělá mě šťastnou, že můžu pomáhat ostatním a aspoň trochu přispět na zlepšení světa a vybudování nového formátu společnosti. A tím zajistit přežití celého lidstva, mých dětí a hlavně všem zajistit nádhernou budoucnost bez současných problémů. Ten vnitřní pocit radosti se nedá s ničím srovnávat a nedá se zaměnit.

V slovníku o slově nechápavost se píše: „Nechápavost je stav, kdy člověk není schopen přijmout, porozumět nebo pochopit informace nebo myšlenky.“ A já si kladu otázku: je to skutečně nechápavost nebo se tím řešením někteří lidé jenom nechtěji zabývat? Lidé už musí konečně pochopit, že čas se krátí a na volbě každého záleží, zda jako lidstvo přežijeme nebo zemřeme spolu s planetou. Je načase dospět a převzít odpovědnost do vlastních rukou! 

Julie

Zdroj: creativesociety