Tvorivá spoločnosť

Odmalička jsme vychováváni k tomu, abychom se starali především sami o sebe, o své zájmy, svůj žaludek a své pohodlí. Málokteré dítě ví, že přestože se má ono dobře, někdo na druhém konci světa právě umírá žízní či na běžné nemoci v důsledku neposkytnutí základní zdravotní péče. Všichni se učíme určité věci, které se učili už dávno před námi a nezamýšlíme se již nad tím, jestli to tak skutečně bylo nebo je. Kdo má záměr na tom, aby nebylo podporováno kritické myšlení? 

Archeologické objevy vyvrací v mnohém to, čemu nás učili, přesto se toto učivo předkládá dalším generacím jako fakta. Děláme to, co se po nás chce jako poslušní otroci a nepřemýšlíme nad důsledky našeho konání. Tohle je přesně to, co se od nás vyžaduje. Nepřemýšlet, nestavět se na odpor, prostě jen vykonávat stereotypně práci za nízkou mzdu.  Nemáme skoro čas si ty peníze užít a strávit zasloužený odpočinek s rodinou. Většina z nás má prací hned několik, aby splatila hypotéky a uživila rodiny, takže o žádném volnu nemůže být řeč. Někteří jsou zase placení nad míru, jen aby nepřemýšleli o tom, že jejich práce vlastně společnosti neprospívá nebo zkrátka, aby uplatili jejich svědomí. Mně osobně stačí i dvě dvánáctihodinové směny v práci na to, abych byla úplně vyřízená a bolavá. Člověku se nic nechce, jen by spal. Mnohem raději bych ale něco tvořila nebo šla načerpat energii do přírody. Necháváme se manipulovat systémem na pár určitých výhod jako se nechávají zvířátka vychovávat za pamlsky, ale vytoužených výhod, na které nás nalákali, se málokdy dočkáme. Komu to vlastně vše vyhovuje a od čeho má tento systém odpoutat naši pozornost?  Od  myšlení na to, že  se nám planeta bortí před očima? Musíme být slepí, abychom neviděli, co se děje kolem nás, ale bohužel i v tomto případě Overtonova okna s CO2 udělala své.

Často a záměrně přehlížíme zlo, i když cítíme, že to není dobře, protože jsme unavení tímto životem bez cíle a smyslu. Konzumním životem loutky, která si lže, že ten luxus, který má, jeho rodinný život nebo zdraví, které je také pouze dočasné, ho učiní šťastným. Zdraví se podlomí, přijdeš o práci a tím pádem i o luxus, děti odrostou, manželka nezvládne péči o tebe a najde si jiného. Co pak? Každá iluze se jednoho dne rozplyne, jakkoliv krásná se zdá. Jen to, co pěstujeme uvnitř a naše snaha zlepšit svět kolem sebe je to, co nás skutečně dokáže učinit šťastnými. Pokud mohu mluvit za sebe, moje nejkrásnější vzpomínky nejsou na věci, ale na vnitřní pocity, které jsem prožívala, když jsem mohla někomu pomoci, takže si myslím, že je to to, proč tu jsme a na co bychom měli zaměřit svou pozornost. Naše vnitřní pocity nám jsou v mnohém kompasem. A protože cítím, že naše konzumní společnost nemá perspektivu, pomáhám projektu Tvořivá společnost. Věřím, že lidé musí převzít zpět moc do rukou, kterou předali druhým. Musí se zamyslet nad tím, co skutečně chtějí a za tím naplno jít.  Nenechat se manipulovat a nenechat se rozdělovat. Tohle vše chtějí ti, co vládnou tomuto světu a doufají, že zůstane při tom. Krmí nás lží o falešných krizích, zatímco sami se nijak neomezují. A zatímco oni bohatnou, svět chudne. Ale víte co? Ani bunkry jim nepomůžou, pokud nezačneme jednat a chovat se jako lidé. Podívejme se prosím kolem sebe, vždyť svět kolem nás je děsivý. Jenomže my skrze řízenou manipulaci tak otupěli, že nám to přijde normální. Zlo, násilí a podporování nemorálností nám přijde v pořádku, protože si to denně pouštíme ve filmech. Hlavně, že víme, že naše společnost tím upadá. A kdo za to může? Přece my, obyčejní lidé! My jsme ti, kdo rozhoduje o tom, co chceme a co nechceme. Když se rozhodneme, že zlo již více nebudeme a nechceme podporovat, ti mocní, kteří vládnou tomuto světu, už nebudou u moci a ztratí nálepku „mocní”. Každý člověk si zaslouží mít privilegia jako mají oni. Každý si zaslouží žít jako člověk, ne jako štvané zvíře. 

Pokud je touha velká a nezůstane jen u ní, můžeme vidět poměrně brzy výsledky své práce. Stačí soustředit se na cíl a zbavit se pochybností. Dělat něco je jistě moudřejší, než nedělat nic a čekat na svůj ortel. Každý z nás cítí a ví, co musí udělat.