Tvorivá spoločnosť

Během své práce v sociálních službách jsem v praxi pochopila, jaké perspektivy čekají každého z nás ve spotřebitelském formátu společnosti. A nejsou to šťastné vyhlídky. Zjistila jsem, že ve stáří je hřích ještě očekávat od života více.

Možná si ani neuvědomujeme, co máme, no tito lidé jsou vděční za každou maličkost. Seznámila jsem se s jednou paní od nás v domově již před lety a musím přiznat, nebylo snadné pro mé ego přijmout všechny “požadavky”, které si tato seniorka vyžádala. Až postupem času jsem změnila úhel pohledu a uvědomila jsem si, že ona má přece tak málo! A co, že se u její postele zdržím o chvílí déle. Touží po pár věcech, které jsou vlastně pro nás, kteří máme relativně vše, co potřebujeme k životu, směšné, ale pro ní je to nyní celý její život. Nemá víru, rodinu, přátelé, ani zdraví. Jídlo, které podávají v zařízení, není pro ni jedlé, protože byla zvyklá na jiný standard kvality stravy. A jak často říká, ani psovi by tohle jídlo nedala.

Život je pomíjivý

Představte si, že celý život žijete na vysoké noze, užíváte si dovolených u moře s milovaným mužem, máte služebnictvo a vše se zdá jako jedna nekončící pohádka. Jenže život je pomíjivý a málokdo z nás si to chce přiznat. Člověk zestárne, přijde o zdraví a všechny jeho blízcí třeba zemřou. Co pak? Na myšlenky typu, měl jsem se víc věnovat dobrovolnictví a práci na vztahu s Bohem už může být pozdě.
Paní, kterou zde zmiňuji, si moc dobře uvědomuje, že ačkoliv měla téměř vše, chybělo jí něco zásadního. Služba lidem. Často nás pozoruje v práci a pláče, že je škoda, že na to nepřišla dříve. Že celý život si sice užívala, ale nakonec, k čemu jí to bylo, když po sobě nic nezanechala? A pokud by měla příležitost, určitě by si vybrala jinak… Nyní je jí přes sto let. Nemůže chodit, špatně slyší a velmi špatně vidí. Nechutná jí jíst a nejraději svůj čas tráví v posteli sněním, co by kdyby. Když se zeptá, jaký je venku den a zjistí, že svítí sluníčko, na rtech se jí vykouzlí zasněný úsměv, který naznačuje, jak moc by si přála být zdravá …Jejím velkým přáním je, aby mohla zase dobře vidět, ale protože už je jí přes sto let, nikdo se s takovým člověkem nechce bavit.  Nejčastější věty jsou:  „Vždyť už vám je přes sto. Co byste chtěla. Buďte ráda, že žijete.” Já věřím tomu, že každý člověk, jakkoliv je starý či nemocný, si zaslouží důstojnou péči a naději na lepší život. Bohužel žijeme ve formátu, kdy věda neslouží lidem, ale pouze pár jednotlivcům, kteří rozhodují o tom,  jaké technologie se k lidem dostanou, i když bychom mohli už dávno mít připravované technologie jako je revitalizační kapsle, díky níž pak můžeme obnovit buňky lidského těla, uzdravit se, či omladit. A je to naprosto reálné. Vše se dozvíte ze záznamu mezinárodního online fóra Globální krize. Východisko existuje, které zaznělo 22.4.2023.  Přála bych si, aby i lidé, o které se starám, dostali novou šanci na život a byli opět šťastní.

T.

zdroj:creativesociety.com