Nedávno jsem viděla pořad, ve kterém se mluvilo o tom, že být dobrým člověkem nestačí. Nechtělo se mi na něj koukat, ale protože na mě vyskakoval několik dnů, tak jsem si ho pustila při vaření. Dnes musím říct, že jsem měla dlouho o čem přemýšlet.
Dobrý člověk
Také si o sobě myslím, že jsem dobrým člověkem. Nikomu neubližuji, neškodím, nekradu, nepodvádím, nelžu, pomáhám ostatním. Ale stačí to? Jsem obklopena velkou spoustou lidí, kteří jsou dobrými lidmi. Ale většině z nich něco chybí. Soucit, laskavost, odvaha mluvit, zastat se bezpráví nebo na něj minimálně poukázat. Jsou svázáni strachem nebo pohodlností, bojí se podívat pravdě do očí. Nechtějí si prostě komplikovat život. Potvrdila mi to i kolegyně v práci slovy: „Jsem srab na něco veřejně poukázat nebo podepsat, potřebuji práci, živím rodinu“. Je to pochopitelné, ale smutné. A alibistické.
Obraz současného světa
Je třeba si přiznat, že náš svět není takový, jaký si malujeme ve svých představách, jaký je nám předkládán. Záměrně zavíráme oči před fakty, že ve světě stále ještě umírají děti žízní a hladem. Že jsou unášeny a zneužívány, že existuje otrocká práce v nelidských podmínkách. Že naše planeta umírá. Že se zvyšuje počet klimatických jevů, které připraví během několika mála hodin spoustu lidí o bydlení a bohužel i život. Protože, co já bych s tím zmohla?
Nezodpovězené otázky
Jak snadné je „vykoupit“ se zasláním peněžité pomoci nebo oblečení do postižených oblastí. Ale zajímá nás pak, zda se naše pomoc dostala k těm, co ji opravdu potřebovali? Zajímá nás, zda se udělala opatření, aby se příště situace neopakovala s takovými důsledky? Zajímá nás, jestli u nás existuje provázaný systém pomoci? Zajímá nás systém prevence a prognóza vývoje událostí?
Být dobrým člověkem opravdu nestačí, pak naše životy totiž vypadají, jak vypadají. Bojíme se koukat na svět takový, jaký je, bojíme se slyšet nepohodlné věci, a hlavně se bojíme mluvit.
Lucie
zdroj: creativesociety.com
Jediná spoločnosť ktorá odmieta hrať hru na... ...
Celá debata | RSS tejto debaty